Houby s voctem

pravil muž z lidu, když přišla řeč na efektivitu, produktivitu a podobné populární termíny. A nabídl následující příklad.

Nějaký politik objeví potřebu nového zákona. Protože je členem strany, nadhodí téma na výboru své organizace. Demokraticky smýšlející politik možná i členům své základní organizace, aby slyšel názor lidu. Většinou ne, protože úkolem pléna je volit funkcionáře a ne diskutovat o programu.

Návrh je v obrysech jasný, chopí se ho odborné komise strany. A je to.

Návrh jde do sněmovny, do komisí, výborů nebo podvýborů. Po čase vzato na vědomí.

Pokračování v plénu. Zde se objeví celá řada pozměňujících připomínek a zákon se vrací k přepracování.

Konečně může být schválen. Může, ale nemusí. Celá procedura byla zbytečná. My máme štěstí, zákon prošel.

Bohužel narazí v senátu. Protože senátoři jsou moudřejší a tak nejlepší co mohou udělat, je vrátit zákon do sněmovny. I když o něm jednala (snad) i vlastní strana, není to podle jejich vkusu.

Ještě nějaký čas se vylepšuje a opravuje, až nakonec se zákon, který je na rozdíl od některých jiných skutečně potřebný, schválí.

Za několik měsíců se zjistí, že není všechno tak dokonalé jak to vypadalo, a musí se provést změny, dodat dodatky atd.

Všechno je v nejlepším pořádku. Dobrá práce stovek zúčastněných se nakonec ukáže.

Legislativní smršť je způsob jak lidem komplikovat život. Naše firma by dávno zkrachovala, dodal.

Houby s voctem, pravil muž z lidu.

(Popis je téměř věrně zachycený jeho projev, pouze poslední věta byla změněna. Původní znění bylo nepublikovatelné.)