Problémy všedního dne

Projíždím českou krajinou a zírám na rezavé lesy. Nejsou hezké, je to opravdu katastrofa a já se nedožiji obnovy pohraničních hvozdů ani náhodou. Tím spíš, že lesáci uvažují o pěstování smíšených lesů a dřevaři žádají smrk.

Dozvídám se, že škůdce je nutno rychle likvidovat, napadené dřevo odstranit. Ale jde to pomalu, nejsou lidé. Marně přemýšlím, proč nejsou? Práci v lese zvládne každý zdravý a silný kluk. Byla to nezbytnost. Nezaměstnaných je víc než dost. A vybavuje se mně další případ.

Nejsou sociální byty, není dost ubytoven pro bezdomovce a nezaměstnané.  Zvláštní. Celou lidskou historii si lidé budovali příbytky, co já pamatuji tak svépomocí i rodinné domky, družstevní byty. Dodnes existují. Současná tendence je taková, že města dostanou z peněz občanů nenávratné dotace na výstavbu, firmy postaví nové budovy a místní sociálně slabí budou sedět v parku před staveništěm a čekat, až bude hotovo. Znají svá práva. Není možné zaměstnat momentálně nezaměstnané na důležitých projektech? A jak by bylo nákladné, kdyby si firma naříkající na nedostatek zaměstnanců podobného zaměstnance vyškolila. Vím o případech, kdy na konkrétní práci ve strojírenské výrobě trvalo zaučení pouhé tři měsíce. V jiných situacích kvalifikovaně zaskakovali i učňové druhého ročníku. Samozřejmě pak by si takový zaměstnanec měl odsloužit určitou dobu na určené pozici a ne aby odešel na pracovní úřad vzdělávat se v práci s počítačem. V lese stejně jako na stavbě je řada prací, které takovou znalost nevyžadují.

Částečnou odpověď jsem získal od pracovníků veřejně prospěšných prací. Ti řadoví volným tempem uklízejí mezi kuřáckými přestávkami veřejná prostranství. Ten šikovnější vládne motorovou kosou. A tak posekal ozdobné keříky, protože je nepoznal. Zato na místě nechal krásně vzrostlý a kvetoucí plevel. Zřejmě se mu líbil. Bylo to už vloni, a letos stejně kvetla celá ulice. No a na keře přišel pracovník ještě zkušenější a keře vytvaroval. Chyba je jen v tom, že to udělal v době, kdy se keře neřežou a tak prostě příští jaro nepokvetou. Letos se to opakovalo už podruhé a nikdo se nepoučil.

Takže v čem je zdroj uvedených a dalších problémů? Především v tom, že na všech pozicích od toho sekáče až po ředitele podniku máme lidi, kteří mají jen minimální znalosti o práci, kterou odvážně řídí. Dále zaměstnáváme horu lidí, kteří evidují problémy, žádají o granty a dotace, sepisují programy, vyplňují hlášení a pořádají konference o vážnosti situace. U státem dotovaných staveb se firmy napakují a majitelé domů účtují štědrý pronájem, na který doplácí stát, tedy občané. Při podrobnějším náhledu zjistíme, že takoví lidé jsou nejen v obcích, ale i na krajích, na ministerstvech i v Bruselu. Tam všude jsou ti, kteří chybí na místech, kde se pracuje. Nechápu, proč se zlobí, když je někdo nazve cizopasníky. Takový krásný, odborný a hlavně výstižný termín.

Zvláštní finta je dovoz pracovníků ze zahraničí. Napakují se agentury, podnikatelé ušetří na mzdách (protože v původních zemích jsou nižší platy, tak aby nerozmazlovali), a ani jim nevadí, že země původu připravují o pracovní sílu. Jaký je rozdíl mezi touto praxí a dovozem Afričanů do Ameriky před stoletími?

Obávám se, že přijde den, kdy společnost začne kolabovat. Poctivé pracanty otráví řeči o nízké produktivitě a začnou práci sabotovat. Vzpomínám na jednotlivce, chlubící se tím, že za komunistů narušovali režim tím, jak mizerně pracovali. (Fakt.) Svého času to byli málem hrdinové. Možné je všechno, ale je to řešení?