Jak jsem se dopustil neprozřetelnosti

Pustil jsem si polední  Zprávy. Jen kousek, právě jen projev pana Junckera. Dál už jsem nemohl. A už to málo mohu vřele doporučit.

První co mě uhodilo do očí, byla účast poslanců. Možná jsem těch pár vteřin špatně viděl, ale můj dojem byl, že jich je přítomných přibližně čtvrtina. Ale nezlobil jsem se, protože po prvních slovech řečníka, že je nutno zpřísnit kontrolu Evropy koldokola jsem pochopil.  Problém panu Junckerovi konečně došel. U nás se tomu říká hezky – dlouhé vedení.

Oslnil také druhou myšlenkou. Je nutno Africe pomáhat. Možná hodlá poslat čtvrt milionu měsíčně ze svého platu. Možná, že by stačilo, kdyby obchodníci platili místním za práci a zboží podobně jako v Evropě. Jinak je totiž mnozí tamní lidé stále pokládají za kolonizátory. Jenže o tom my v Česku víme svoje. Nedivme se Afričanům, že v každém turistovi vidí milionáře. Zkuste se na dovolené v Egyptě zmínit, že jste na rodinnou dovolenou šetřili celý rok. Budou vás pokládat za blázny. To už raději za milionáře. O známé skutečnosti, že pro mnohé obyvatele nejen tohoto kontinentu je těžko představitelné pracovat pilně po osm hodin denně raději nemluvit.

Přes zmíněné Junckerovy eurošoky poslech televizních zpráv vřele doporučuji. Zvláště během oběda a večeře a speciálně osobám se sklonem k obezitě. Ujišťuji vás, že vás přejde chuť.