K čemu vlastně jste?

Rádi bychom Vás požádali o udělení souhlasu se zpracováním údajů. Podobné věty pravděpodobně dostáváte v těchto dnech i vy. V souvislosti s fantastickým nápadem, kterému se říká GDPR.

Těžko někomu vysvětlit, že rozsáhlá komunikace, předávání dat po síti a evidence každého nesmyslu není a nemůže být stoprocentně bezpečná. Jakýkoliv úřad je v tomto směru bezmocný, ve skutečnosti jde jen o to vydělat tím nejpodlejším způsobem. Něco ala exekuce.

A co na to naši kompetentní demokraté? Těžko se jim bude mluvit o svobodě, ale oni už něco vymyslí. Nejaktivnější jsou v tomto směru novináři. Snaží se ukázat, jak mohou vypadat informace bez informací. Marně. Zcela je chápu. Armáda osvícených právníků bude bohatnout na podávání žalob a soudit se bude sedm dní v týdnu. Dlouhá léta, protože si nedovedu představit, že každý novinář, vydavatel, reportér, ale i živnostník nebo podnikatel bude mít k dispozici dost právníků.

Potom naši politici. Škoda slov, stále více lidí je přesvědčených, že jsou i zadarmo drazí. Takže až jednoho dne vyrazí do ulic ti, kdo ty příživníky platí ze svých daní, pak tu bude veselo.

No a konečně europoslanci. Ve velké většině ukázkoví vyžírkové, neschopní, cyničtí, drzí. Stačí se podívat na jejich pracovní morálku. Zastávám názor, že pro naši politickou scénu je nutno urychleně investovat do dalších psychiatrických nemocnic. Ale co s bruselským monstrem? Snad do uvolněných prostor ve střední Africe. Jinam se nevejdou.

Nevím jak vy, ale pokud s někým obchoduji, spolupracuji, pak nějaká data mít musí.

Na co tedy ti všichni jsou? Jsou na ….  To není cenzura, to jsou zábrany ze slušnosti.