Velká gesta a všední život

Jsou témata, kterým se profesionál korektně vyhne. Nejsem profesionál, zato běžně přicházím mezi velmi odlišné skupiny spoluobčanů. Nestačím se divit, jak odlišný je jejich život a jejich názory od toho, co se prodává.

Byli to takoví dva kluci. Tedy z hlediska mého věkového odstupu. Cikáni, možná Romové, ale oni mluvili o Cigánech. Probrali to a ono, jak to mezi chlapy chodí a pak narazili na stejný problém. Byt. Oba toužili trhnout se od rodiny, žít s vlastní ženou a vlastními dětmi ve vlastním bytě. Tedy žádní mamánci.

Vlastní byt je ovšem pro mnoho lidí problém. Jak jsem pochopil, na hypotéku si netroufali (rozumní kluci), a nájem cizího taky není žádné terno. Nemluvě o tom, že když si mladý člověk chce pořídit ne luxusní, ale přece jen moderní byteček a ne nějakou ubytovnu, nemá příliš na výběr. Čistě náhodou jsem si spojil jejich sny s aktuální show. Tedy s památníkem v Letech. Jen likvidace vepřína přijde na téměř šest set milionů korun. Mladíci se zachovali slušně, nekoukali na mě jako na vola, zřejmě kvůli značnému věkovému rozdílu. Jen naznačili, že by dali přednost vlastnímu bydlení. Protože za tu cenu by pár set malých, ale nových bytů určitě bylo.

Navíc by tím nepřišlo o kšeft hafo úředníků, zahradní architekti a umělci. Kteří podobné akce za statisíce rádi organizují. Jsou to státní peníze, tak proč ne? Jen jsem se musel sám sebe ptát, jestli všechny pamětní desky, památníky, sochy, prostě tisíce podobných připomínek minulosti stojí přesně na místech, která mají připomínat. Proč ne o pár set metrů dál? To je ale nekorektní otázka. Že?