Nedají a nedají pokoj. To je samé podezřelý premiér sem, trestně stíhaný premiér tam. Takové řeči mohou vyvolat totální kolaps celé společnosti.
Když jsem v devadesátých letech cestoval po naší krásné vlasti, nestačil jsem se divit. Některé závody byly zavřené, jiné se zrovna bouraly. Další se nebouraly, rozpadají se dodnes. Kradlo se na každém kroku. Majetky se prodávaly za babku do ciziny, zemědělství pustlo, škoda mluvit.
Chyba byla v lidech. Prostý člověk si myslel, že krást musí jen skupina podezřelých individuí, nejlépe za temné noci. Omyl. Tak primitivní dnes zloději nejsou. Tu byly podivné zakázky na ministerstvu obrany, tam byly předražené zakázky ve zdravotnictví. Nejlépe se odklání ze státního. Agenti běhali od jednoho vlivného ke druhému, nabízeli a byli úspěšní. Šikula dokázal koupit za dvacet milionů a obratem prodat za osmdesát. Kupodivu ani kupující na metodě netratí. Kdo z vás to umí?
A teď si představte, že by po zmíněném hnízdě začala policie otevírat staré kauzy, žalobci žalovali a soudy soudily. Velká část politiků bývalých i současných by byla vyšetřována, ředitelé mnoha institucí jak by smet, vracet není z čeho, všechno je nedohledatelné, čísla astronomická. Armáda státem placených zbytečných lidí by mohla přijít o zaměstnání. (I protekční zaměstnání je vlastně krádež.) Lidé by se zlobili, ba co víc, vzteky by začali krást i to, co ještě zbylo. Ve dne v noci.
Copak to můžeme připustit? Jestli mně něco na panu premiérovi vadí, tak to není nějaké hnízdo, je to jeho schopnost jeden den tvrdit A, druhý den B. Mám obavy, abeceda je příliš dlouhá.
