Mladí versus staří?

Jistě jste si všimli. Brexit prý chtějí hlavně staří (nevzdělaní), nesouhlasí mladí (vzdělaní). Na naší politické scéně i mezi občanskou veřejností to je podobné. Viz poslední prezidentské volby. 

Ve všech civilizacích světa byli starci váženi. U některých to platí dodnes a troufám si tvrdit, že tyto civilizace nebudou litovat. Od starých se neočekávalo, že budou vzdělaní ale spíš světa běhu znalí. Proto se nemluvilo o vzdělání a ani o inteligenci, ale o moudrosti.

Zkušenosti jsou nepřenositelné. Takže pokud se chce člověk vyhnout stále opakovaným malérům, je dobré vzít tu a tam zavděk názorem stařešinů. Bude vám to připadat směšné, ale můžete si vyhrabat filmové dokumenty o jásajících svazácích pochodujících na Stavby mládeže, o mladých volajících po socialismu s lidskou tváří a mladých demokratech bourajících starý prohnilý systém. Když se dívám kolem sebe, vidím stále stejné typy. Jen mají místo svazáckých košil, „trubek“ a riflí vystajlovaný outfit. Samozřejmě existují i svazáci kategorie padesát plus, kteří zapomněli stárnout. Proč by se nezapojili, když už se odnaučili oslovovat soudruhu.

Chtěli jsme mládež asertivní, sebevědomou, individualistickou. Tak ji máme. Stejně jako pubertální dívka sní o kariéře herečky, stejně může mladý bakalář snít o kariéře manažera mezinárodní firmy. (Viz průzkum představ mladých o nástupních platech.) Je přesvědčen, že bude úspěšný, užívat života (podle reklamy k tomu stačí konzumovat správné chipsy a zapíjet tou správnou značkou nápoje z plechovky) a hlavně se bavit. Ráno do práce, z práce do baru, hospody nebo herny, jednou za čas si zaplatí posilovnu a potom na lůžko. Příští den totéž.

Časem zjistí, že ne každý se stane milionářem, začne mu docházet dech nad povislým panděrem a zjistí, že je lepší živý přítel než deset tisíc přátel na facebooku. Přítel, se kterým mohu pohovořit z očí do očí. Chlapi nedůvěřují ženám, ženy mění jednoho přítele za druhého v domnění, že jich je pro toho stávajícího škoda. Mám děsivou vidinu seniorek sedících na lavičce a tupě zírajících před sebe. Vlastně mají štěstí, ženy ve vyšším věku postihuje Alzheimer častěji a tak je jim všechno jedno. Muži mezitím vymřeli v pracovním procesu.

Stejně za to může předchozí generace. Jako vždy. Tak to říkali už Staří (viz starověk). Zkuste se ptát nejmladších co umí (vytvořit, udělat, spravit). Raději se neptejte na znalosti z matematiky, fyziky, astronomie, logiky… Na jaký hudební nástroj hrají. Nebo chodí pouze na koncerty populárních skupin? A jak jsou na tom se znalostmi historie, naší i světové. Samozřejmě vykládané skutečnými historiky a ne propagandisty. Co ví o archeologii, paleontologii?  Člověk musí hodně vědět a stejně se znovu musí ptát. Tomu se říká zmoudření.

Zkuste je varovat před nástrahami obyčejného života. Nebudou vám věřit, ale nevzdávejte to. Nechte je, aby si natloukli sami. Čím dříve, tím lépe. Ale dobře zvažte, jestli každého sebevědomého jedince pustíte k rozhodování o budoucnosti jiné, než jeho vlastní.