Obhájce řidiče-vraha věří, že dostatečně doložil mandantovu nevinu. Žalobce věří, že snesené důkazy o vině jsou dostatečné pro odsouzení za zabití. Soudkyně věří, že obžalovaný účelově klame. Odvolací soud věří, že policejní spis je dostatečným důkazem.
Politik věří, že jeho strana vyhraje volby. Jeho oponent věří, že ani náhodou. Voliči věří, že už bude líp.
Velení naší armády věří, že jsme nepostradatelným článkem Severoatlantického paktu. Pacienti věří, že lékaři dělají možné i nemožné pro jejich uzdravení. Zemědělci věří, že když se neurodilo, tak dostanou pomoc od státu.
Svou víru mají sociálně vyloučení, migranti, důchodci. Hazardní hráči věří, že už konečně vyhrají, zloději věří, že je policie nechytne, sousedka věří, že má geniální dceru, určitě bude slavnou herečkou.
Všichni jsme věřící.
No, řekněte, nebylo by nejlepší každý večer se pomodlit? Třeba „andělíčku můj strážníčku“. Jako děti jsme věřili...