Bez práce nejsou koláče. Tahle fráze se ještě čas od času omílá, i když stále méně. Lidé cítí, že není tak úplně pravdivá. Protože kdo by se špinil, namáhal si záda namáhavou prací?
Jak zaznělo v oblíbeném českém filmu „levně nakoupit, draho prodat“, tak je to správně. Vývoj se dal tušit už začátkem devadesátých let. Řemeslníka jste sehnali stěží, ale hafo žadatelů o živnost uvádělo jako předmět podnikání „koupě za účelem prodeje“. Bylo to varování, ale nikdo nedbal. Dnes neseženete už ani zubaře, ale obchodníci jsou na každém rohu.
Kšeft je kšeft, ale ani v tomto oboru nejsou všechny obchody stejné. Nejlepší je obchodování s penězi, tedy bankovnictví a pojišťovnictví. Dnes už se nikdo nepozastavuje nad tím, že banka vám půjčuje za procenta, ale vy bance půjčujete prakticky zadarmo. Případně si za hospodaření s vašimi penězi naúčtuje pevnou taxu. To je lepší, má své jisté v každém případě. Lichva není založena jen na nekřesťanském zisku, stačí dostatečný rozdíl mezi má dáti a dal. Jaký je rozdíl mezi obchodníkem, který půjčuje za padesátiprocentní úrok a obchodníkem, který půjčuje za šest procent a vám za uložení peněz v jeho truhlici účtuje pevný poplatek? Spoření také není výhodné. Na to už jste asi přišli sami. Ani půjčky nejsou zrovna procházka růžovým sadem, vyjma případů kdy a) splácí někdo jiný, třeba za synáčka rodiče, b) dlužník je slabý v matematice.
Banky vydělávají a všichni to chápou. Proto taky na rozdíl od občanů a drobných podnikatelů, kteří se čas od času dostávají do potíží, banky jsou většinou v pohodě. Stačí porovnat aktuálně zveřejněný zisk známých bankovních ústavů třeba s náklady na správu celých státních rezortů. A ty nejsou zrovna malé. Stovky milionů nejsou v této oblasti žádná cifra.
Vydělávat se dá i jinak. Máte-li zaplatit někomu za zboží nebo službu, jde to v moderní společnosti přes banku. Vy do vaší banky, vaše banka do jeho banky, jeho banka k cíli. Snad. Jak pohodlné. Přitom je dobré si všimnout, že banka přijme váš příkaz, peníze z účtu zmizí prakticky okamžitě, ale v cíli se objeví až za několik dní. Nemusí pršet, hlavně když kape.
Také jste dostali od své pojišťovny návrh pojistného o tři měsíce před termínem splatnosti? Já ano. Kdo by se tím zatěžoval, zaplatíte při nejbližší příležitosti, ať máte věc s krku. A pojišťovna má sumičku k dispozici o čtvrt roku dřív než je nutné podle smlouvy.
Prostě kdo umí, umí. A když se nedaří, tak máme po ruce inflaci, vydávání nekrytých peněz a další triky. Občas se v novinách dočteme, že zadlužený je vlastně celý svět. Pozoruhodné je srovnání s dalším údajem. Že je stále méně lidí, kteří vlastní už téměř všechno. V hmotném majetku, ne v penězích. Vlastní i vodu a vzduch. Nářek ekonomů nad růstem nejmenších mezd, když největší kapitál se stále víc hromadí ve vybraných rukou je smutnou ukázkou absence logiky. Nebo absence morálky. Je to smutné, ale nakonec vždycky doplatí nevinní. Protože nože a auta zakázat nemůžete.
