Hodnoťme s nadhledem!

Je těžké hodnotit člověka. Bude-li hodnocení pozitivní, ztratí lidé zájem. Negativní je v kurzu, ale kritika pana Vomáčky nikoho nezaujme. Kdopak zná pana Vomáčku? Takže je nutné mířit výš a nejvýš.

Nikdy bych si nedovolil hodnotit například pana prezidenta. Jednou je to představitel a nežijeme v diktatuře, takže na korigování jeho činů tu máme lidi. I když, v starověku neměli všichni diktátoři špatnou pověst. Někteří byli lidu prospěšnější než vlády v parlamentní demokracii. Ale vzpomínám, že kdysi jsem měl možnost párkrát se setkat s jakýmsi Milošem Zemanem. Takže shoda jmen možná čtenáře zaujme.

Byl to člověk vzdělaný, nepochybně inteligentní. Mě na něm fascinovala jeho schopnost mluvit spatra a přímo k věci. Měl skvělou paměť, a když něco řekl, mělo to hlavu a patu. Samozřejmě bylo mu co vytknout. Veřejnost by mohly zaujmout takové ty srozumitelné chyby, které má každý druhý z nás. Takže – hulil jak tovární komín. Naproti tomu jsem si nevšiml, že by nadměrně holdoval alkoholu. Měl jsem příležitost sedět s ním nad sklenkou. Já, v tvrdém alkoholu téměř abstinent, on konzumoval  stejnou rychlostí  jako se pohyboval, tedy pomalu, skoro by se dalo říci, že důstojně usrkával. Vzhledem k jeho hmotnosti by si mohl dovolit i dávku, která by mě položila.

Jeho vztah k přírodě bych bral s rezervou. Pro mě byl technokrat, občasné sezení u rybníka z něj bojovníka za nedotčenou krajinu neudělá. Dovedu pochopit, že by mohl chtít přírodu více pro lidi. Jenže to by ti starousedlíci museli žít v roubenkách, chovat krávy a ovce, a topit dřívím vlastnoručně udělaným v lese. Pokud chtějí hotel, několik sjezdovek a krytý bazén, pak tím klasickou českou vesničku zničí. Mám své zkušenosti, znám svou zemi a zvláště pohraniční hory ještě když to byla jinačí příroda. Snad to vidím špatně, ale pokud chce někdo projíždět národní parky na kole, tak to může jezdit kolem Václaváku. Určitě tam uvidí víc zvířat než ze sedla kola.

Miloš byl znám svými fórky. V lepší společnosti se říká bonmoty. Možná se mu ještě dnes vyčítá snaha provokovat. Nebudu tajit, že to nejen chápu, ale i vítám. Řekněme si to na příkladu. Chcete zjistit, jak to u sousedů klape? Pak se zeptejte: „Věruško, Franta prý neumí zasadit ani brambory.“ A pokud se dozvíte, že Franta je levej a línej, tak už nemusíte ve svém průzkumu pokračovat. Ledaže byste chtěli zkoumat také názor toho lempla, který si svou ženu podle jejích vlastních slov nezaslouží. A protože v práci s lidmi se lže, podvádí, manipuluje, tak taková provokace často odhalí věci, že se jeden nestačí divit. Člověk, který má lidi řídit, musí vědět, jací doopravdy jsou. A jací jsou, musí prozradit sami, žádný poradce v tom neporadí.

Takže takový nějaký byl můj tehdejší Miloš. Ale kde jsou ty časy. Dnes vlastně ani nevím, jestli jsem se tehdy nemýlil.