S diskriminací rázně zatočíme

Na všech frontách. Pořad Hyde Park mně otevřel oči.  Protože když něco řekne „vědecký“ pracovník,  je to zákon. A když to je pracovnice, pak dvojnásob. Boj proti diskriminaci je dobrý, dobře placený a obzvláště vhodný v oblasti školství, které je svou taktikou ode zdi ke zdi známé.

Nevzdělaný člověk jako já se nejprve učí terminologii. Když jsou žáci rozděleni podle nároků do dvou škol, je to dvoukolejnost. Pokud jsou rozděleni ve třídě do dvou skupin lavic, jedna normální(?) a druhá s asistenty, pak to dvoukolejnost není. Vytvoří se tím správná motivační atmosféra asi jako na staromáku o silvestrovské noci. Dítě má právo studovat mezi ostatními. Jen nesmíme zapomenout na soukromé prestižní školy! Šup s jejich studenty mezi ostatní. Nediskriminovat nikoho.

Zůstaňme dál u mládeže. Je nezbytně nutné zrušit selekci při výběru do sportovních klubů. Dnešní, v převážné většině obézní děti potřebují sport víc než ty normální(?). Takže v každém ligovém mužstvu (a ženstvu) bude třetina obézních. Nejlépe bude když na to přijmeme kvóty.

V základních školách to nekončí. Skončíme-li podle návrhu „vědeckých“ pracovníků s testováním, hodnocením a zkoušením, pak se mnohým splní odvěký sen získat nejen maturitu, ale i nějaký ten vysokoškolský titul. Nejlépe víc. Není možné, aby jako v minulosti z pětatřiceti studentů končilo v řádném termínu pět. Vysokoškoláci hned v pondělí začnou vyjednávat o zrušení semestrálních zkoušek, které je evidentně diskriminují škatulkováním. Zkouškové období bez přednášek může zůstat.

Děti musí povinně do vzdělávacího procesu od pěti let. Nic proti tomu, v různých částech světa je věk zahájení vzdělání různý. Jen jsem si doposud myslel, že jde o vyrovnání existujících handicapů. Ne, jeden jako druhý. Takže milí rodiče, pokud doma máte pětiletého Einsteina  který programuje, mluví dvěma cizími jazyky a ve volném čase skládá varhanní hudbu radujte se. V mateřské škole mu vysvětlí jak zavázat boty, k čemu je vidlička a jaký je rozdíl mezi motýlem červeným a žlutým. Na to jste asi při výchově zapomněli.

Expertům na vzdělávání všeho druhu by někdo udělal službu  kdyby jim vysvětlil co vlastně sami chtějí. Chtějí víc vysokoškoláků i přes námitky statistiků, a současně chtějí diferencovaný přístup k těm, kteří nepatří mezi tu lepší půlku populace. Není to diskriminace? To  co dříve uměl prostý mistr dnes nemusí umět akademik. Jako podnikatel bych odmítl absolventa zahraniční školy, který si vyvěsí v kanceláři diplom a bude šířit moudrosti. Přednost by dostal absolvent techniky s praxí v technologickém provozu který má jako koníčka studium keltských jazyků a ve volném čase bádá na vztahem tvaru křídel hmyzu a rychlostí letu. Takoví lidé hnou dějinami. Škola hrou je dobrá, ale žák si musí chtít hrát z vlastní potřeby. Je mi líto, ale taková diskriminace je na místě.

Nemohu si přiložit své polínko i když nejsem „vědecký“ pracovník. Opakovaně a zatím marně žádám aby moderátory hlavních zpráv byli nějací senioři. Jen starci nad hrobem jsou dostatečně otrlí aby zpravodajství konzumovali pravidelně. Tak ať tam mají vrstevníky. Vy se mnou  nesouhlasíte? Tak buď jste mladí nebo se vám půvabné moderátorky líbí. Pozor na harašení! Dobře, tedy ustoupím, ale na požadavku většího zastoupení blondýnek trvám. Nepochybně to zlepší hlavně krimi zprávy.

Bývaly čase, kdy jsme vedle družstevních zemědělců a dělnické třídy měli pracující inteligenci. Působilo to trochu zmatek. Nepracující inteligence neexistovala. I excentrici mezi umělci byli schovaní pod nějakým „přípustným“ pracovním zařazením. Za čtvrt století jsme ale pokročili. Nejprve vytvořením opravdové nepracující inteligence (to je ta co se živí radami jak mají ostatní pracovat) až po nepracující neintelligenci. A tím vývoj dospěl k dokonalosti. Jistě znáte poučku, že nejhorší je pilný blbec. Můžeme být v klidu.