Těžký život politika

Na politickou špici  je dlouhá cesta. Nejdříve musí být člověk řadovým členem strany. Nestraník nemá jako sólista šanci. A pokud je na kandidátce strany, pak je majitelem známé tváře a strana nemá dost vlastních lidí. Stejně s programem strany souhlasí. Potom se musí stát funkcionářem v místě, ještě výš až nejvýš. Pokud se funkcí vzdá, riskuje nezvolení. Proto i ministři nestíhají! Jsou prostě všude a nikde. A k tomu ta schizofrenie!

Například ministr zemědělství musí jako člen strany souhlasit se sankcemi proti Rusku. Ale jako ministr má problém jak udržet naživu zemědělství které ztrácí trhy. Honem mně dejte na dotace, jinak hrozí průšvih.

Úplně stejně je na tom ministr průmyslu a obchodu. Jeho bezesné noci mu nezávidím. Dobře ví, jak zahraniční firmy v rámci svobody podnikání vozí zboží oklikou přes třetí země. Vozí se tak i zbraně tak proč ne jízdní kola.

Ministr školství brzy zjistí, že školy jsou naplněny ze dvou třetin. A produkují absolventy které nikdo nepotřebuje. Podnikatel by mu poradil jednoznačně: Zrušit, zavřít. Jenže to by ministr neustál. Vzbouřili by se ředitelé, učitelé i rodiče. Takže honem mně dejte peníze na dotace. Já chci zůstat ve funkci.

Snad nejhorší je být ministrem pro lidská práva. Jak může obhajovat lidská práva všech(!) občanů, když mu hrozí obvinění z xenofobie a rasismu. Snad ještě kdyby na tom místě byl český Rom nebo český Vietnamec. Ale tenhle? Tanec na minovém poli.

A tak bychom mohli pokračovat. Problémy této vlády se daly očekávat v okamžiku, kdy všichni ministři svorně zjevili, že k dobré práci potřebují peníze. Čím víc, tím líp. A problémy budou narůstat. Komunální volby ukázaly velký příliv pochybných existencí. Kam? No přece do nejúspěšnějších stran. Až je rozvrátí, přejdou jinam. A tak to jde dokola.

Jaké řešení má vrcholný politik který směřuje do propadliště dějin? Tři:

1. Nahrabe si co nejvíc. Plat, mimořádné odměny, funkční příplatky, vedlejší činnost (expert, poradce), úplatky ve formě financi, naturálií nebo služeb. To poslední je přípustné když větří konec kariéry.
2. Teplé místo ve státní správě. K tomu je nutné připravit si půdu, tedy vytvořit nový úřad, odbor, oddělení. Proto nám stát tak bobtná.
3. Přesunout se do soukromé sféry. To nejde bez patřičných laskavostí v době, kdy je u vesla. Vlastně je to totéž jako v bodě 1. Jenže nehrabe ze státního jen pro sebe, ale i pro někoho dalšího.

Nemá to lehké, politik. A vy byste mu ještě záviděli.