V prvé řadě musíme najít vhodné téma. Bohužel, zemětřesení není každý den, soptění sopek po několika dnech zevšední a ekonomické prognózy jsou méně kvalitní než zprávy o počasí. Takže zbývají události týkající se osobností.
Osobnosti z umělecké branže se zviditelňují nevěrami, svlékáním a drobnými výstřelky. Ačkoliv jde o věci velmi oblíbené mezi čtenáři, je takových informací tolik, že už ani nahá herečka nevzrušuje. Ještě snad vyhrnutá sukně členky královské rodiny. Ale ani to už ne. Takže zbývají osobnosti ze skupiny tzv. solidních profesí, nejlépe politici. Tomu bych se chtěl vyhnout, takže kudy?
Pro názornost si dovolím navrhnout známou osobnost, moderátora Václava Moravce. Požívá určité vážnosti a jistě se nebude zlobit, protože je také novinář.
A teď je nutné vymyslet něco, co čtenáře zaujme. Upozorňuji, že kladené otázky musí být srozumitelné a vycházet z pravdivých faktů. Je nechutné lézt do soukromí. Naštěstí na každého se něco najde. Například skutečnost, že v dobách svých začátků pan Moravec na sebe před stovkami posluchačů prozradil, že maturitu nezískal na škole ve svém bydlišti, ale jinde. Není to žádné tajemství. Proč taky. Novinář se tedy dotáže:
Pane redaktore, proč jste nestudoval ve svém bydlišti? Bylo to proto, že byste tam se svými schopnostmi neuspěl, nebo proto, že jste nebyl pro školu dostatečně pracovitý, nebo z jiných důvodů. V tomto okamžiku čtenář zpozorní.
Ať už dotazovaný odpoví cokoliv, je nutné se k otázkám vrátit. (Metoda kafemlejnku.) Například požadováním ujištění, že cíl není podle vlastních slov neschopný a už vůbec ne lajdák. Čím víc se to bude omílat, tím lépe si čtenáři zapamatují, že dotazovaný je pravděpodobně neschopný a lajdák.
Čtenář bude spokojen a přitom nejde o žádnou nepravost. Vždyť jde o všeobecně známou skutečnost a ani pan Moravec ji nijak netajil. Ale veřejnost může být spokojena. Nakonec i sám dotazovaný při své práci postupuje podobným způsobem.