Buďte srozumitelní!

Asi jste se stejně jako já dozvěděli, že máme své sociálně vyloučené, ale jinak se máme lépe, protože víc utrácíme. Pod hranicí chudoby u nás dokonce žije méně lidí než v západních zemích!

Nezajímá mě růst HDP, jsem člověk prostý a učím se myslet podle obchodu. Spokojím se tedy s růstem mzdy „pouze“ o deset tisíc, svou práci prodám o padesát procent dráž, protože „jsem levný“. Stačí si přečíst příslušný leták obchodu.Už aby ty stálé „slevy“ skončily. Pochybuji i o  větších nákupech. Jsem konzervativní, nakupuji přibližně stejně, se stejně velkou taškou. Ale účet je stále vyšší. Jsou ovšem problémy, se kterými si při nejlepším nevím rady.

Například právě ta hranice chudoby. Překovávat limity a hranice je pro správného chlapáka výzva. Jenže s přibývajícími léty jsem si všiml, že já se ke zmíněné hranici blížím spíše z té horní strany. Televize mě utěšuje, že máme méně chudých než na Západě. Proč se tedy stále snažíme Západu přiblížit? Chceme ho dohnat alespoň v počtu chudých, když v platech to nejde? Nebylo by jednodušší, rychlejší a moudřejší utéct dokud je čas?