Politickou stranu neničí jen její oponenti, politickou stranu neničí jen převraty a revoluce, politickou stranu často likviduje její vlastní vedení.
Bývala to jedna z tradičních stran. Zcela určitě nevyhovovala všem. Ale její programové myšlenky byly ověřené praxí. Trochu zjednodušeně můžeme říci, že pokud byla na kontinentě vysoká úmrtnost dětí, byly i velké rodiny. Aby děti, kterým se podařilo dospět, mohly uživit své staré rodiče. Když se objevil sociální systém a lepší zdravotní péče, nebylo tolik potomků zapotřebí. Tak se stalo, že rozvinuté země regulovaly porodnost, bohatly a strach z budoucnosti se zmenšoval. Tam, kde tomu tak nebylo se lidé množili, chudli a radikalizovali. I proto má sociální program stále větší budoucnost.
Nastaly velké společenské změny a lidé se domnívali, že budoucnost má individualizmus, tvrdé soutěžení a snaha bohatnout za každou cenu. Zmíněná politická strana byla dost nepopulární. Netrvalo dlouho a lidé zjistili, že poctivá práce je ta poslední možnost jak zbohatnout. Mnohé to znechutilo a začali myslet ne socialisticky, ale sociálně. Sociální strana měla čitelné vedení a spoustu lidí, ochotných pracovat pro lidi a ne pro svou kariéru. Její růst byl překvapující.
Jenže to netrvalo dlouho. Ve vedení se objevili jedinci, kteří mimo chamtivost a nepřiměřené sebevědomí už nemohli nabídnout nic. Nechci používat odbornou terminologii, líbí se mně výstižný termín – nemrcouch. Klika kolem nich se chopila moci, a když jim začala hořet koudel, nabídla se nejvyšším místa v evropských komisích, zbývajícím alespoň postup o stupínek výš.
Ještě nějaký čas to fungovalo. Snad největším krokem dolů byl podraz na vlastního prezidentského kandidáta, kterého si voliči vybrali referendem. Podrazili ho jeho vlastní lidé. Ubohé. Z toho je vidět, že referendum ještě neznamená demokracii. Následně mnoho starých členů odešlo z politického života. A to co ve vedení strany zůstalo, byl do značné míry odpad.
A pak už to šlo ráz na ráz. Ve vedení jeden horší než druhý. Snad všechny povahové defekty, o odborné neschopnosti nemluvě. Ale nebuďme k vedoucím příliš kritičtí. Vlastně za to mohou všichni členové zmíněné strany, kteří si pokládali za čest účastnit se kávových seancí jménem konference a kterým bylo vedení ukradené.
A tak jsme dospěli do situace, kdy slušní lidé a především skuteční odborníci se úzkostlivě vyhýbají jakékoliv veřejné angažovanosti. A ten zbytek?
Kdyby se zmíněná strana chtěla zachránit a ukázat, že je schopná nějaké smysluplné činnosti, odvolala by kompletní vedení. Už dávno. Určitě má i schopné lidi, kteří by ztracenou reputaci získali zpět. Ale to ne. Šašci si vyměnili místa a tváří se, jako by se nic nestalo.
Stalo. Jedna z tradičních politických stran jde ke dnu. Je to vlastně to nejlepší, co ji mohlo potkat. Protože buď se vzpamatuje, nebo přestane dělat ostudu. Hin se hukáže.
