Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak dál?

10. 02. 2017 12:38:38
Děti jsou naše budoucnost. Mladí jsou motorem pokroku. Vzdělaní lidé určují úroveň společnosti. Staráme se o ně opravdu dobře?

Je to už hodně dávno, co měl jeden ministr školství fantastický nápad. Budeme školy platit od kusu. Neuvažoval, že to postihne malé školy. Že budou střední školy nabírat i orangutany, také ne. Právě tam to začalo.

Pokračovalo se kvalifikovaným řízením vzdělávání. Ačkoliv žádný trenér se nepokouší připravovat masy na reprezentaci v hodu oštěpem, ve škole to je možné. Maturitní vysvědčení je občas možné získat i bez velké dřiny. Na vysoké školy přicházejí masy středoškoláků, kteří přetrpěli matematiku, a z přírodních věd nevědí téměř nic. Nevadí, vymyslíme studijní obory, které při občasné docházce přece jen zvládnou. A vymyslíme jich hodně, stát to platí a svět, který na tom není lépe než my, bude závidět kolik máme absolventů.

Zvláštní je, že v době, kdy každé druhé slovo je tržní a každé třetí konkurence, není problém hledat pro absolventy smysluplné uplatnění. Ti co se neuplatní v žádném moderním závodě se uplatní ve státní správě (podle toho také vypadá). Další se zaměstnají ve štědře dotovaných neziskovkách a nevládkách. A ti nejlepší založí nové vysoké školy pro výchovu dalších neupotřebitelných absolventů.

Není komu co vyčítat. Až na výjimky byli ministři školství odstrašujícími příklady, jak nemá odborník v oboru vypadat. Už vůbec není co vytýkat současné paní ministryni. Je sympatická, možná i dobrá úřednice (renomé jí kazí, že ji doporučil sám bývalý ministr pro lidská práva. Ale jmenoval ji premiér, tedy to je jeho zodpovědnost), ale kam směřuje raději nevědět. Už nám nechybí jen lékaři, IT odborníci, ale i další technici a i dělnické profese. A místo aby se řešilo vzdělávání a zaměstnávání téměř půl milionu nezaměstnaných, uvažuje se o získávání pracovníků ze zahraničí.

To je jen jeden z mnoha zajímavých postojů. Podnikatelé se netají tím, že chtějí levnější pracovní sílu, protože naši lidé jsou moc nároční. Není to náhodou návrat k nevolnictví? Také potřebují kvalifikované pracovníky. Není to náhodou tunelování kvalifikovaných lidí z oblastí, kde jsou vzácným zbožím? A teď ještě tu pohádku o morálce.

K našim domácím podmínkám jen jeden z mnoha příkladů. Už léta chrlí vyšší odborné školy pracovnice v oblasti sociálních služeb. S příslušným DiS. Porozhlédněte se kolik z nich pracuje jako pečovatelky. Pečovatelky se shánějí inzeráty. Hledají se dobrovolníci. Ale ještě jsem neviděl inzerát hledající ředitelku centra sociální péče, ekonomku nebo manažerku pro cokoliv v oblasti sociální péče. Také se organizace neobejde bez tiskové mluvčí, obchodní ředitelky a manažera služeb. Řadové úřednice, účetní apod. nepočítám. Klasik by řekl: „Úřadovat ano, ale pracovat se vám nechce, děvenky.“ Přitom dobrá pečovatelka je poklad, který by zasloužil státní vyznamenání. Jenže dobrou pečovatelkou se člověk spíš rodí, než učí.

Kvalifikovaný dělník se vyučil za dva až tři roky. Z toho polovinu času zabíralo pro mládež nutné, ale pro profesi ne zcela nezbytné vzdělávání. Takže když ještě odečteme prázdniny a uvědomíme si, že máme k dispozici dospělé, pak k získání přiměřené kvalifikace stačí šest měsíců intenzívního školení. Mimochodem – u zaučení to často nebylo ani tolik.

Paní ministryně se tedy může pustit do zajímavého experimentu. Zaměstnavatelé si příští týden vyberou na úřadech práce perspektivní nezaměstnané, a od března může probíhat vyučování i s praxí. Pěkně intenzívně a ... účastníci by mohli být placeni!!! To přece stojí za šanci jak se zbavit nezaměstnaných. Odborných škol máme zatím dost a šikovní učitelé a mistři se jistě také najdou. Třeba bez pedagogického vzdělání, ale se zkušenostmi. Pokud se ovšem objeví „objektivní“ potíže, pak bych paní ministryni doporučil, aby na příštím zasedání vlády sdělila: „Milí přátelé, v tomhle s vámi nejedu“. Sice tím přijde o funkci, ale zachová si tvář, jakou má málokterý ministr za poslední čtvrtstoletí. A nemyslím jen ministry školství.

Zdá se, že naše školství neví, co chce. Ale to nemůžeme vyčítat. Úkolem každého politika je přežít volební období. Ale potom – po nás potopa kdo ví, co bude potom.

,

Autor: Karel Ryšán | pátek 10.2.2017 12:38 | karma článku: 19.79 | přečteno: 325x

Další články blogera

Karel Ryšán

Jak se u nás řeší problémy

Jako příklad si dovolím připomenout dnes už vyčpělou, ale všeobecně známou kauzu. Poslední amnestii Václava Klause. Komentář má tři možné podoby.

22.3.2017 v 11:59 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 195 | Diskuse

Karel Ryšán

Jak jsem změnil názor

Nejhorší je trvat umíněně na svém. Fakt je, že to je pohodlné. Ale jsou okamžiky, kdy už to dál nejde!

20.3.2017 v 17:32 | Karma článku: 23.96 | Přečteno: 452 | Diskuse

Karel Ryšán

Informace

Kdo má dobré informace, má i moc. Jde pouze o staronovou verzi staré a pravdivé zkušenosti, že bez spojení není velení.

12.3.2017 v 12:52 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 255 | Diskuse

Karel Ryšán

Hodnoťme s nadhledem!

Je těžké hodnotit člověka. Bude-li hodnocení pozitivní, ztratí lidé zájem. Negativní je v kurzu, ale kritika pana Vomáčky nikoho nezaujme. Kdopak zná pana Vomáčku? Takže je nutné mířit výš a nejvýš.

10.3.2017 v 9:41 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 129 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Robert Troška

Další mrtví-tentokráte Londýn. Libanonizace západní Evropy v přímém přenosu

V západoevropských metropolích se začíná naplno rozjíždět proces libanonizace, kterého jsme se MY odporní, netolerantní xenofobové a čecháčkové (výraz nejmenovaného „vyspělého“ politika) od počátku migrační krize nejvíce obávali.

22.3.2017 v 21:16 | Karma článku: 35.37 | Přečteno: 1048 | Diskuse

Libor Čermák

Školy by se měly naučit odolávat multikulturním pokušením

Je dobře, že se opět médiemi omílá ten případ z jedné brněnské školy, kde rodiče protestují proti multikultiakcím, kterou tam pořádají. Jen ať to je pěkně varováním i pro jiné školy, které by o něčem takovém chtěly také uvažovat.

22.3.2017 v 19:07 | Karma článku: 31.27 | Přečteno: 757 |

Hana Rebeka Šiander

Co mají společného Leonid Brežněv, Jan Pavel II. a Miloš Zeman?

Politik Leonid Brežněv, papež Jan Pavel II., president ČR Miloš Zeman. Muži na významných postech, kteří neuměli či neumí odejít včas. Někdo neudržel sliny, jiný slova, dalšímu padají boty. Je na místě obdiv či lítost?

22.3.2017 v 18:34 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 598 | Diskuse

Aleš Hodina

Žblebt roku 2016: Šimíček, Uhlíř, Zemánek

„Ústavní soud ... nemůže v žádném případě akceptovat skutečnost, že se ho (prohlubování vzájemného vztahu mezi nezletilými dětmi a jejich otcem) krajský soud snaží dosáhnout přímo proti vůli (přání) nezletilých dětí.“

22.3.2017 v 17:05 | Karma článku: 22.07 | Přečteno: 3307 | Diskuse

Daniela Kraydlová

Kterého vlka krmíš?

Podle jednoho indiánského příběhu v sobě každý máme dva vlky, kteří se mezi sebou perou. Jednoho dobrého, laskavého, moudrého a milého. Druhého zlého, protivného, závistivého, podlého. Víš, který z nich ten souboj v tobě vyhraje?

22.3.2017 v 16:26 | Karma článku: 6.52 | Přečteno: 251 | Diskuse
Počet článků 383 Celková karma 18.33 Průměrná čtenost 986

Autor je zvídavý a v tom je ten problém. V přírodních a technických vědách je poznání v určitém čase jednoznačně dané. Ve společenských má deset lidí jedenáct názorů, samozřejmě správných. Jak si vybrat? Například na blogu. Pokud máte dojem, že některé věci zlehčuje, tak máte pravdu. Když už lepší možnost nemá.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.